Každý dobrý a „vyhajpovaný“ bojovník, který se jevil jako naděje težké váhy, zklamal ještě před tím, než se k titulové šanci vůbec přiblížil. Po nadějných začátcích totiž často jeden za druhým končí, nebo čelí neúspěchům proti zkušenějším soupeřům. Ať už jde o bývalé olympijské vítěze, technické mágy nebo tvrdé bijce, zatím žádný z nových talentů nezvládl vystoupit z průměru. Podívejme se na několik jmen, které měli šanci, ale zatím pouze vzbudili více otázek než odpovědí.
Tony Yoka – bývalý olympijský šampion
Francouzský boxer Tony Yoka, olympijský vítěz z roku 2016, byl považován za velký talent, který měl všechny předpoklady, aby dosáhl na vrchol. Díky své výšce, technické nadanosti a inteligenci v ringu měl být vážným kandidátem na titul. Nicméně jeho profesionální kariéra naprosto zklamala. Po pár úspěších proti pytlům přišly tvrdé porážky a Yoka nedokázal čelit nátlakovému stylu protivníkům. Navzdory zkušenostem z amatérského ringu jeho profesionální kariéra téměř uvadá a sen o titulu se zatím vzdaluje.
Arslanbek Makhmudov – obávaný knockoutér
Když se Arslanbek Makhmudov objevil v ringu, vypadal jako obrovské monstrum, který soupeře jednoduše zničí. Svým knockoutovým rekordem vyvolal obrovské očekávání a fanoušci ho začali vidět jako „monstrum“ schopné knockoutovat každého. Ukázalo se, že Makhmudovův styl je poměrně jednoduchý a bodyshoty mu chutnají asi tak jako mě koprová omáčka. Makhmudov byl za mě obrovským zklamáním a jeho šance k titulu jsou téměř nulové. Za mě je to jednoduchý pomalý bijec se skleněným tělem jako měl náš legendární Vojta.
Frank Sanchez – mistr techniky, ale kde je drive?
Kubánec Frank Sanchez byl můj oblíbenec a jeho technický box a zkušenosti z tréninku pod vedením Eddyho Reynosa mu dávají pevné základy.
Přestože má skvělou techniku úderů, přesnost a obranu, tak se ukázalo, že se láme pod nátlakem.
Jeho poslední výkon naprosto vybočoval a takového jsem ho ještě neviděl. Otázkou je, jestli byl zraněný a nebo opravdu tak špatný.
Dle mého se Frank Sanchez se ještě může poučit z chyb a dostat se do top 10 těžké váhy a nabídnout fanouškům technického boxu atraktivní zápasy.
Filip Hrgović – přehnaný hype bez odpovídajících výsledků
Chorvatský boxer Filip Hrgović byl zpočátku vnímán jako ten, který může těžké váze přinést novou energii. Jeho skvělá amatérská kariéra a vysoké sebevědomí mu zajistily mediální zájem, ale při náročnějších zápasech začaly být jeho nedostatky čím dál zřetelnější. Jednoduchý styl, chvílemi děravá obrana a podprůměrná kondice.
Hrgovićova jednoduchost a technika alá Kličko 1-2 zatím nestačily na elitní protivníky jako byl Daniel Dubois. Místo budoucího šampiona se tak Hrgović začíná jevit spíše jako boxer, který více slibuje než předvádí – a za jeho arogantní chovaní si zaslouží ještě pár výprasků.
Hrgovičovi je 32 let a když se podívám na jeho výkony proti Zhangoj a Duboisoj, tak má stále šanci být top 10 borcem těžké váhy, narozdíl od Joshui si vedl mnohem lépe a ukázal drobný potenciál i přez svoji jednoduchost.
Filip by se měl zaměřit na zlepšení své kondice a hlavně rozložení své energie po dobu celého zápasu, proti Duboisovi se vyházel už v první půlce zápasu.
Joe Joyce – když se železo změní ve sklo
Za mě byl Joe Joyce jedním z nejhorších boxerů z top 10 těžké váhy, kam po porážce Josepha Parkera společně s Wilderem patřil.
Jeho nekoukatelný styl, pomalé ruce na úrovni uživatele heroinu a naprosto nulová obrana ve mě kladla spoustu otázek. Ještě dnes nechápu, jak tohle vemeno dokázalo porazit mnohem rychlejšího a lepšího Parkera.
Naštěstí čas ukázal, že tenhle „neboxér“ k současné špičce nepatří a jeho budoucnost je maximálně British domestic level (píšu to správně Laly?). Joyce je starý, raněný a téměř nekoukatelný kůň.
I am sorry Joe!
Jared Anderson – the great american hope
A pak je tu Jared Anderson. Tento mladý Američan byl dlouho považován za hvězdu na vzestupu a mnozí v něm viděli novou naději těžké váhy.
Andersona box se mi líbil a musím pochválit jeho jab, který patří k těm nejlepším v těžké váze.
Andersonova kombinace rychlosti, síly a sebevědomí slibovala, že těžké váhy přinese svěžest a americkému boxu nového šampiona.
Přesto se zdá, že jakmile se Anderson utká s vážnějším protivníkem, začínají se objevovat mezery v jeho obraně. Nedávné zápasy ukázaly, že Anderson zatím není zcela připraven na tlak soupeře a úroveň, která je pro titulového vyzyvatele nutná
Anderson stejně jako Daniel Dubois má předpoklady stát se silným bojovníkem, je možné, že hype kolem něj byl předčasný – k titulu vede dlouhá a náročná cesta, na kterou možná ještě není zcela připraven, ale vzhledem k jeho věku není úplně odepsaný.
Anderson ukázal solidní odolnost a srdce bojovníka a věřím, že se z chyb poučí a stane se mnohem lepším a ještě o něm uslyšíme.
Když se podíváme na jména jako Yoka, Makhmudov, Sánchez, Hrgović, Joyce a Anderson, vidíme nadějné boxery, kteří měli výborný start, ale postupně narazili na strop a odhalili své slabiny.
Těžká váha tak možná dnes trpí absencí nové ikony – někoho, kdo nejen ohromí fanoušky, ale i důsledně vyhraje klíčové zápasy a získá titul.
V tomto článku jsem probral šest boxerů a tři z nich mají ještě nějakou šanci dostat se na vrchol, jelikož těžkou váhu čeká brzy restart. Fury a Usyk dle mého prožívají závěrečné momenty svých kariér.