Top 5 upsetu
V dnešním článku se podíváme na největší upsety v profesionálním boxu. Upset je pro diváka velmi vzrušující a emotivní moment, který nečeká a je často šokován výsledkem. Když outsider porazí favorita, přichází okamžik, který se navždy zapíše do historie sportu a často zanechá hluboké následky na kariérách boxerů. Většina poražených bojovníků po takovém nečekaném selhání již nebyla stejných – upsety je poznamenaly fyzicky i psychicky a změnily jejich přístup k tréninku a dalším zápasům. Tato překvapivá vítězství dokazují, že v ringu může být každý zápas plný nečekaných zvratů a my se dnes společně podíváme na top 5 těch nejznámějších upsetů.
1. Buster Douglas vs. Mike Tyson (1990)
Když se v roce 1990 střetl Buster Douglas s neporazitelným šampionem Mikem Tysonem, nikdo nečekal, že by outsider mohl zvítězit. Douglas navíc krátce před zápasem zažil osobní tragédii – zemřela mu matka. Tato ztráta však Bustera neoslabila, naopak mu dodala motivaci ukázat, co v něm skutečně je. Během zápasu se Tysonovi podařilo v osmém kole zasáhnout Douglase silným zvedákem a poslat ho k zemi. Douglas se ale dokázal vzchopit, vstát a pokračovat v boji. Ve zlomovém desátém kole pak sám Tysona zasáhl sérií úderů a neporaženého Mika knockoutoval, čímž šokoval celý svět. Tento moment je považován za jedno z největších překvapení v historii boxu.
Po zápase Buster Douglas řekl, že vítězství věnoval své zesnulé matce. Uvedl:
„Cítil jsem, že tam byla se mnou, že mě držela a povzbuzovala, abych se nevzdal. Věděl jsem, že pro ni musím dokončit to, co jsem začal.“
Mike Tyson po zápase přiznal, že Bustera podcenil a nebyl na zápas dostatečně připravený. Řekl:
„Nebyl jsem v nejlepší formě. Nemyslel jsem si, že by mi Douglas mohl nějak vážně ublížit. Podcenil jsem ho a zaplatil jsem za to.“ Porážka zanechala hlubokou stopu na jeho kariéře a stala se jedním z klíčových momentů, které změnily jeho přístup k tréninku i životu mimo ring.
Po svém ohromujícím vítězství nad Mikem Tysonem zažil Buster Douglas prudký vzestup, ale jeho kariéra bohužel nenabrala očekávaný směr. Po tomto triumfu se stal světovým šampionem těžké váhy, ale titul obhajoval jen jednou. V říjnu 1990 nastoupil proti Evanderu Holyfieldovi, ale zápas skončil pro Douglase tvrdým knockoutem ve třetím kole.
Po této prohře se Douglasova kariéra začala zhoršovat. Potýkal se s nadváhou a zdravotními problémy, včetně diabetu. Nějaký čas dokonce skončil v kómatu kvůli komplikacím spojeným s cukrovkou. Později se sice na krátkou dobu vrátil k boxu a zaznamenal několik vítězství, ale už nikdy nedosáhl na úroveň, kterou předvedl v zápase proti Tysonovi.
2. Hasim Rahman vs. Lennox Lewis (2001)
V roce 2001 se Lennox Lewis střetl s Hasimem Rahmanem v Jižní Africe. Rahman otřásl světem, když Lewise ve čtvrtém kole knockoutoval silným přesně trefeným úderem. Švětový šampión Lennox Lewis zůstal ležet na zemi a Hasim Rahman mohl slavit!
Po své šokující porážce s Hasimem Rahmanem v roce 2001 Lennox Lewis uznal, že jeho příprava na zápas nebyla ideální, a přijal odpovědnost za své selhání. V rozhovoru po zápase uvedl:
„Podcenil jsem ho. Byl to můj problém, nebral jsem přípravu dostatečně vážně a zaplatil jsem za to. Udělal jsem chybu, když jsem nepřikládal velkou váhu přípravě na místní podmínky, jako je nadmořská výška. Myslel jsem, že to zvládnu snadno.“
Lewis také zmínil, že Rahman v ten večer předvedl skvělý výkon a zasloužil si vítězství:
„Byl lepší, zasáhl mě perfektním úderem a já jsem na to nedokázal adekvátně zareagovat. Box je sport, kde může rozhodnout jeden okamžik, a dnes byl ten okamžik na jeho straně.“
Přestože byl z porážky zklamaný, Lewis zároveň slíbil, že se vrátí silnější a že chce Rahmana co nejdříve vyzvat k odvetě:
„Mám v plánu vzít si svůj titul zpět. Už se těším na příští zápas, ve kterém Rahmanovi ukážu, co znamená být skutečným šampionem.“
Lennox Lewis své slovo splnil a v odvetném zápase o několik měsíců později Rahmana porazil brutálním knockoutem ve čtvrtém kole, čímž získal své tituly zpět v destruktivním stylu.
3. George Foreman vs. Michael Moorer (1994)
George Foreman byl již legendou a jedním z nejvíce obávaných mužů v historii těžké váhy, známý svou ohromnou silou a odolností . Nicméně když se v roce 1994 ve svých 45 letech postavil proti Michaelu Moorerovi, mnoho lidí ho už považovalo za příliš starého a v horší kondici. Foreman měl viditelně nadváhu a na svůj věk nevypadal v nejlepší formě, což vedlo k tomu, že mu prakticky nikdo nedával šanci.
Moorer byl v té době o 19 let mladší, rychlejší a technicky lepší, což z něj dělalo jednoznačného favorita. Během většiny zápasu Moorer také skutečně dominoval a zdálo se, že si kontroluje cestu k jasnému vítězství na body. Foreman však trpělivě čekal na svůj moment. Ve zlomovém desátém kole se mu podařilo zasáhnout Moorera přesným a silným pravým hákem na bradu, který poslal mladšího soupeře k zemi.
Moorer silně otřesený, tak konečně poznal legendarní sílu Foreman a zustal ležet na zemi.
Tímto nečekaným knockoutem se George Foreman stal nejstarším šampionem v historii těžké váhy, což byl úspěch, který mnozí považovali za nemožný.
Po nečekaném vítězství a knockoutování svého soupeře, George Foreman s úsměvem promluvil o svém triumfu.
„Bůh je dobrý. Po celou dobu jsem věřil, že mohu znovu dosáhnout vrcholu, i když mi nikdo jiný nevěřil. Vrátil jsem se, abych dokázal, že věk je jen číslo a že nikdy není pozdě splnit si své sny.“
Foreman také hovořil o tom, jak důležitá byla pro něj trpělivost a zkušenost: „Věděl jsem, že to nebude jednoduché, Moorer byl mladší a rychlejší. Ale byl jsem připravený čekat na ten správný okamžik, a když přišel, udeřil jsem celou svou silou.“
Nakonec se George Foreman zamyslel nad tím, co jeho návrat znamená pro ostatní: „Doufám, že tohle vítězství inspiruje všechny, kdo mají pocit, že jejich čas už pominul. Pokud opravdu věříte a nevzdáte se, můžete dosáhnout čehokoliv.“
4. Anthony Joshua vs. Andy Ruiz Jr. (2019)
Zápas mezi Anthony Joshuou a Andy Ruizem Jr. 1. června 2019 v Madison Square Garden v New Yorku je všeobecně považován za jeden z největších šoků v moderní historii boxu. Tento duel, který měl být pro Joshuu rutinní obhajobou titulu, skončil ohromující ostudnou porážkou, která otřásla boxerským světem.
Anthony Joshua vstupoval do zápasu jako neporažený šampión těžké váhy organizací WBA, IBF, WBO a IBO. Byl považován za jednu z největších hvězd těžké váhy, s impozantním rekordem 22-0, přičemž 21 z těchto vítězství bylo dosaženo knockoutem. S výškou 198 cm a dokonale svalnatou postavou byl Joshua vnímán jako moderní prototyp těžké váhy – silný, technicky zdatný.
Na druhé straně stál Andy Ruiz Jr., který byl náhradou za Joshuova původního soupeře, Jarrella Millera, jenž neprošel několika dopingovými testy.
Rozdíl mezi oběma zápasníky byl zřejmý: Ruiz, s menší a zavalitější postavou, byl považován za velkého outsidera, přičemž většina odborníků na box předpokládala snadné vítězství Joshuy proti náhradníkoj, který měl krátkou připravu.
Zápas z počátku probíhal podle očekávání z Joshuovy strany. První kola byla poměrně opatrná.
Vše se však dramaticky změnilo ve třetím kole. Joshua se trefil levým hákem, čímž Ruize poslal k zemi, a v tom okamžiku se zdálo, že zápas jde podle očekávaného scénáře Eddieho Hearna.
Ruiz však téměř okamžitě odpověděl a tím změnil historii těžké váhy. Jen několik sekund poté, co se zvedl, trefil Joshuu silnou pravou ranou na spánek, což způsobilo, že Joshua začal vrávorat. Ruiz následně zaútočil sérií úderů a poprvé v kariéře poslal Joshuu k zemi. Publikum v Madison Square Garden bylo ohromeno, ale drama pokračovalo.
Joshua se z prvního knockdownu už nikdy plně nevzpamatoval. Ruiz, s překvapivou rychlostí a přesností, pokračoval v tlaku. Joshua byl v tomto kole sražen ještě jednou. Ačkoli se mu podařilo přežít až do 7. kola, Ruiz ho opět zasypal přesnými údery a dvakrát ho znovu poslal k zemi, než rozhodčí zápas ukončil. Ruiz zvítězil technickým knockoutem v 7. kole a stal se prvním mexicko-americkým šampiónem v těžké váze.
V pozápasovém rozhovoru byl Ruiz očividně dojatý a plný radosti. Vyjádřil nedůvěru nad tím, co právě dokázal. Poděkoval své rodině, fanouškům a trenérům za to, že ho podporovali po celou dobu jeho kariéry, zejména během momentů, kdy jeho cesta vypadala, že zůstane mimo záři reflektorů.
Ruiz přiznal, že snil o tom, stát se světovým šampiónem už od dětství, a tento moment pro něj působil neskutečně. V rozhovoru řekl:
„Právě jsem udělal historii pro Mexiko. Nemohu tomu uvěřit… To je to, o čem jsem snil, a teď, když jsem to dokázal, neexistují pro mě žádné hranice.“
Joshua jasně řekl, že chce aktivovat klauzuli o odvetě a vrátit se silnější. Svým fanouškům slíbil, že se z této zkušenosti poučí, znovu se postaví na nohy a vrátí se lépe připraven. Joshuův přístup k porážce, zejména vzhledem k rozsahu tohoto překvapení, si vysloužil pochvalu za jeho sportovní chování.
Odveta se konala 7. prosince 2019 v Diriyahu v Saúdské Arábii. Tentokrát Joshua přišel do zápasu lehčí, více soustředěný a s novým plánem. Vyhýbal se Ruizově síle tím, že si držel odstup, využíval svůj jab a zadní dlouhý úder. Ruiz naopak do odvety nastoupil výrazně těžší a měl problémy se dostat na správnou vzdálenost. Joshua zápas jasně ovládl a vyhrál jednomyslným rozhodnutím rozhodčích, čímž získal zpět své tituly v těžké váze.
Po zápase Ruiz přiznal, že se na odvetu dostatečně nepřipravil:
Užíval jsem si příliš. Slavil jsem až moc a nesoustředil jsem se tak, jak jsem měl.“
5. Tyson Fury vs Wladimír Kličko
Zápas mezi Tysonem Furym a Wladimirem Kličkem byl jedním z nejočekávanějších duelů v těžké váze posledních let. Kličko, v té době dominantní šampion, vládl těžké váze téměř deset let a držel tituly organizací WBA, IBF, WBO a IBO. Kličko byl známý svou precizní technikou, vynikajícím jabe, knockoutovou sílou a schopností kontrolovat své soupeře na dálku.
Na druhé straně stál Tyson Fury, který byl považován za talentovaného, ale excentrického boxera. Fury měl výrazně vyšší výšku a dosah (206 cm oproti 198 cm Klička), což se zdálo být jeho hlavní výhodou. Před zápasem se Fury choval velmi sebevědomě a provokoval Klička nejen slovně, ale i svým neortodoxním chováním, například při vážení nebo při tiskových konferencích. Jeho neustálé výpady a kontroverzní poznámky byly součástí jeho taktiky, jak dostat Klička psychicky pod tlak.
Mnoho odborníků a fanoušků nevěřilo, že by Fury mohl sesadit šampiona, který byl považován za téměř neporazitelného.
V ringu však Fury předvedl výkon, který šokoval svět boxu. Zápas byl taktický a neatraktivní z hlediska akce, ale Furyho strategie byla brilantní. Místo agresivního boje se rozhodl pro boxování na dálku, využíval svého dlouhého dosahu a neustálého pohybu, což Klička úplně vyvedlo z rytmu. Fury byl neustále v pohybu, střídal postoje, házel falešné údery a dokázal zůstat mimo dosah Kličkových úderů.
Kličko, který byl zvyklý na to, že si diktuje tempo zápasu, nebyl schopen najít odpověď na Furyho neustálé změny rytmu a neortodoxní styl. Zápas se odehrával ve velmi opatrném duchu, s málo čistými údery, ale Fury dokázal přesvědčit rozhodčí svým neustálým pohybem, kontrolou ringu a občasnými dobře načasovanými údery přední ruky. Kličko byl v zápase dokonce několikrát otřesený.
V průběhu zápasu bylo stále zřejmější, že Kličko není schopen se přizpůsobit a zasáhnout pohyblivého Furyho. Kličko nedokázal uplatnit svou typickou dominanci přední rukou a marně se snažil dostat do rytmu.
Tyson Fury zvítězil jednomyslným rozhodnutím rozhodčích (115-112, 115-112, 116-111), což znamenalo obrovský šok pro boxerský svět. Fury tak získal tituly WBA, IBF, WBO a IBO a přerušil desetiletou nadvládu Wladimira Klička.
Po zápase Fury zpíval píseň „I Don’t Want to Miss a Thing“ od Aerosmith na počest svého vítězství, což dodalo jeho osobnosti ještě větší barvitost. Jeho triumf znamenal zrod nové éry v těžké váze, ale zároveň byla otázka, zda bude schopen udržet takovou úroveň i v dalších zápasech.
Tyson Fury: Po zápase byl Fury plný emocí a radosti. V rozhovorech zdůraznil, že jeho vítězství je důkazem jeho víry v sebe a Boha. Také prohlásil, že věděl od začátku, že může Klička porazit, a že celá taktika byla založena na tom, jak Klička vyvést z míry a donutit ho boxovat podle jeho pravidel.
„Wladimir je skvělý šampion, ale dnes jsem byl lepší. Byla to moje noc,“ řekl Fury po zápase.
Wladimir Kličko: Kličko byl po zápase zdrženlivý. Přiznal, že byl překvapen Furyho stylem a že nedokázal najít způsob, jak ho efektivně napadnout.
„Bylo to pro mě velmi neobvyklé. Fury byl velmi pohyblivý a byl těžký k zasáhnutí. Musím uznat jeho výkon,“ prohlásil. Kličko však vyjádřil touhu po odvetě a přiznal, že věří, že může Furyho porazit v dalším zápase.
Kličko, který byl zjevně zklamaný, uznal Furyho vítězství, ale také zmínil, že neukázal to nejlepší ze sebe. Řekl, že jeho výkon nebyl nejlepší a připustil, že byl frustrován Furyho stylem. Vyjádřil touhu po odvetě, která byla později plánována, ale nikdy se neuskutečnila, protože Fury měl problémy s osobními a zdravotními záležitostmi, což vedlo k jeho dočasnému odchodu z boxu.
