Vítejte u dalšího dílu naší série „Šampionský maraton,“ kde vám přinášíme příběhy těch největších šampionů v tomto sportu. Dnes se zaměříme na jednoho z nejúspěšnějších boxerů všech dob a mého oblíbence- Joe Calzagheho, přezdívaného „Pride of Wales“ (Pýcha Walesu).
Tento legendární boxer patří mezi nedoceněné legendy tohoto sportu a jako jeden z mála odešel neporažen. Projdeme si jeho dětství, začátky v boxu, amatérskou kariéru, úspěchy mezi profesionály a ikonické zápasy proti legendám, jako jsou Bernard Hopkins a Roy Jones Jr.
Calzaghe byl vyjmečný neortodoxním stylem boxu, soupeře často „profackoval“ a vyvedl z rovnováhy a jeho „workrate“ se rovnalo zbraním hromadného ničení.
Jak říká můj známý ze Slovenska – „Každý soupeř, který má ruce a nohy muže vyhrát.“
V tomto případě to zkusilo více než 40 chlapů a žádný z nich neuspěl.
Dětství, rodina a cesta k boxu
Joe Calzaghe se narodil 23. března 1972 ve městě London, ale vyrůstal ve městečku Newbridge v jižním Walesu. Jeho otec Enzo Calzaghe, původem Ital, byl zapálený hudebník a vášnivý trenér a sportovec, který syna od mládí podporoval ve sportovních aktivitách.
V dětství se věnoval různým koníčkům, miloval fotbal, ale když objevil box, našel svou skutečnou vášeň. Inspirován svým otcem, který ho začal osobně trénovat, se brzy ponořil do světa ringu.
„Byl jsem šikanován. Moje osobnost se změnila – stal jsem se uzavřený a velmi tichý, zatímco předtím jsem byl velmi sebevědomá osoba. Box byl mou záchranou, která mi pomohla nasměrovat energii mimo školu. Díky tomu sportu jsem se stal silnějším“ vzpomíná legenda ringu.
Joeův otec, Enzo Calzaghe, byl zásadní postavou v jeho životě a kariéře. Enzo nebyl jen jeho trenérem, ale také mentorem, největším podporovatelem a člověkem, který věřil v Joeovy schopnosti i v době, kdy mu nikdo jiný šanci nedával.
Joe řekl, že jeho otec mu pomohl získat víru v sám sebe: „Když jsem si nevěřil, zvedl jsi mě a donutil jsi mě si věřit.“
Vztah mezi Joeem a Enzem byl pro oba nesmírně silný a unikátní. Joe neměl během své kariéry žádného jiného trenéra, což je ve světě profesionálního boxu neobvyklé.
Společně překonávali úspěchy i porážky a nástrahy které každý soupeř přinášel. Enzo vedl Joea k tomu, aby se nikdy nevzdal a tvrdě pracoval na svém snu, bez ohledu na překážky a situaci.
Když Joe vstoupil do profesionálního ringu, Enzo se neváhal stát jeho trenérem na plný úvazek.
To způsobilo vlnu kritiky, že jako samouk nemá co trénovat boxera na profesionální úrovni, ale jak se brzy ukázalo, tak spousta kritiků mohlo utírat sopel, protože tady se psala velká historie!
Enzův trenérský styl, byť netradiční kvůli jeho nedostatečnému formálnímu boxerskému vzdělání, Joeovi dokonale vyhovoval.
„Pod Enzovým vedením prožil Joe zářivou kariéru, během níž vyhrál 46 zápasů bez žádné porážky a držel pásy organizací WBO, WBC a WBA v superstřední váze a stal se jedním z nejlepších boxerů historie.
Enzo Calzaghe zemřel ve věku 69 let a ze všech koutů boxerského světa i mimo něj se na něj snesly poklony.
„Táta by tu měl být pořád. Neměl odejít.
Je to těžké, chybí mi každý den, byl to dobrý chlap, všichni ho postrádáme.
Ale není to jen trenér, jako člověk byl táta neuvěřitelný. I mimo box, byl to i můj kamarád.“
Jeho matka Jackie byla uzavřená osoba, velmi plachá a zcela proti boxu.
Nikdy nesledovala žádný z mých zápasů naživo. Nesnášela, když jsem to dělal. Čekávala u telefonu, byla velmi nervózní, a pak se mohla dívat s vědomím, že jsem vyhrál. Od dvanácti let mi říkala, ať toho nechám. Vždycky říkala:
„Dobře, už jsi vydělal dost peněz, tak to vzdej.“ “Dobře. A já na to: „Ještě jednou, mami, ještě jednou.“
Skvělá amatérská kariéra
Joe Calzaghe během své amatérské kariéry dosáhl skvělých výsledků s bilancí přes 110 vítězství a pouhé 10 proher. Tato impozantní bilance mu vynesla uznání a několikrát vyhrál britské amatérské šampionáty. Tato úspěšná amatérská dráha ho připravila na přechod k profesionální kariéře, která se stala jednou z nejlepších.
V různých rozhovorech Joe uvedl, že ho jeho otec Enzo vedl už v amatérských letech.
Joe svůj jedinečný styl částečně připisuje tomuto ranému vedení svého otce, které mu umožnilo soustředit se na přesnost úderů, vysoké tempo v ringu, přizpůsobivost a zároveň být v ringu nebojácný.
Cesta na vrchol
Joe Calzaghe začal svou profesionální kariéru v roce 1993 vítězstvím nad Paulem Hanlonem. Brzy ukázal své nadprůměrné schopnosti v ringu – Joe se v ringu nedokázal unavit a házel jeden nepředvídatelný úder za druhým a soupeře fackoval jako Helena Růžičková v legendární filmové sérii Slunce, seno.
V roce 1997 získal svůj první titul WBO v super střední váze, když porazil legendárního tlučhubu Chrise Eubanka na body.
Calzaghe se utkal s dánským boxerem Kesslerem, kterého porazil na body v souboji o unifikaci titulů WBA, WBC a WBO. Tento zápas byl považován za jeho největší výhru, protože Kessler byl v té době jedním z nejlepších v super střední váze na světě.
Po tomto triumfu začal Calzaghe svou éru dominance v této váze a svůj titul obhájil v následujících letech celkem 21krát, což z něj učinilo jednoho z nejdéle vládnoucích šampionů v historii super střední váhy.
Calzaghe se rozhodl přesunout do polotěžké váhy, což vedlo k jeho střetu s legendárním Bernardem Hopkinsem, tehdejším šampionem Ring Magazine v této váze.
7. prosince 2007 se Hopkins a Calzaghe setkali tváří v tvář v místnosti pro novináře připravené na zápas Floyd Mayweather Jr. vs. Ricky Hatton.
Hopkins a Calzaghe na sebe začali pokřikovat urážky a posmívat se jeden druhému, přičemž Hopkins křičel:
„Nejsi ani v mé lize! Nikdy bych nedovolil, aby mě porazil nějaký běloch. Nikdy bych neprohrál s bělochem.“
Hopkins později své výroky vysvětlil s tím, že to nemělo být bráno jako rasová narážka a nebo odraz jeho pocitů vůči bílým bojovníkům, ale že to prostě řekl, aby vytvořil trochu humbuku pro svůj zápas s Calzaghem. 23. ledna 2008 byl zápas oficiálně oznámen na 19. dubna 2008 v Thomas & Mack Center v Las Vegas.
Zápas se vedl v duchu rasové války a fackovaná na černo-bílé šachovnici mohla začít.
V prvním kole Hopkins trefil tvrdý zadní úder a Calzaghe šel k zemi, což rozvášnilo hladové publikum.
Calzaghe byl ve druhém kole varován rozhodčím Joem Cortezem za úder pod pás. Cortez později varoval oba zápasníky za údery za hlavou. Zápas definitivně sklouzával do schématu, které upřednostňovalo Hopkinse – přízemní a špinavý box
Naštvaný rozhodčí si ve čtvrtém kole vyžádal oddechový čas a přivedl oba zápasníky do středu ringu k přednášce. Udělal to poté, co se oba dopustili faulů – Calzaghe za držení a údery a Hopkins za údery po gongu.
Calzaghe nedostal příležitost předvést svou rychlost rukou a kombinace. Hopkins ho neustále dusil nepříjemným stylem, kdykoli se pokusil přidat a zasadit více než jeden úder. Zdálo se však, že Hopkins v pozdějších kolech přišel o štávu.
V 10. kole Calzaghe zasáhl Hopkinse úderem, který byl podle Hopkinse nízký. Hopkins se zhroutil na zem jako pytel brambor a pomalu se zvedal. Cortez neodebral bod, ale dal Hopkinsovi pětiminutovou přestávku, aby se sebral.
Calzaghe si myslel, že Hopkins hraje divadlo a mával na diváky, aby dali najevo svou nespokojenost s Hopkinsem. Fanoušci na pokyn Hopkinse vypískali. Hopkins využil celých pět minut k tomu, aby se vzpamatoval.
„Byla to rána pod pás,“ řekl Hopkins. „Vyrazil mi přirození z poháru. Proto mi Joe dal pět minut.“
V 11. kole si Hopkins stěžoval na další slabý úder, ale tentokrát Cortez jeho prosbu o čas ignoroval a řekl mu, aby bojoval dál.
Ve 12. kole začala solidní akční řezba a ostré výměny z každé strany, borci si chtěli urvat hlavu a bojovali do poslední chvíle.
Nakonec těsně většinu kol svoji aktivitou urval Calzaghe, ale Hopkins předvedl solidní výkon.
Chuck Giampa (116-111) a Ted Gimza (115-112) hodnotili zápas ve prospěch Calzagheho, zatímco legendární Adalaide Byrd (114-113) zápas ve prospěch Hopkinse.
Harold Lederman z HBO měl zápas 116-111 ve prospěch Calzagheho.
Po zápase označil Calzaghe Hopkinse za jednoho z nejtvrdších boxerů, s nimiž kdy bojoval. Řekl:
„Věděl jsem, že to dnes nebude vypadat hezky. Je tězce čitelný. Dal mi několik dobrých ran. Nebyl to můj nejlepší večer, ale zápas jsem vyhrál.
Souboj proti další legendě
Po Calzagheho vítězství na body nad Bernardem Hopkinsem a Jonesově vítězství nad Félixem Trinidadem se oba upsali k zápasu o titul mistra světa . Poté, co byl zápas původně naplánován na 20. září 2008, byl přeložen, když si Calzaghe při tréninku poranil zápěstí. Zápas byl poté přeložen na 8. listopadu 2008.
O zápas byl obrovský zájem a se dostalo značného mediálního pokrytí, včetně tří dílů předpremiérového seriálu HBO 24/7.
Tentokrát proti němu nestál rasistický soupeř a zápas se nesl ve více pohodovém duchu.
Zápas nezačal pro Calzagheho dobře, když byl v prvním kole stejně jako proti Hopkinsovi v knockdownu, ale Joe byl bojovník, vstal a fackovací podívaná mohla opět začít.
I přez knockdown v prvním kole si Calzaghe dokázal zachovat klid a ve třetím kole se výrazně zlepšil a stupňoval tempo.
V šestém kole Jones zasadil tvrdý zvedák, který postavil publikum na nohy. Nicméně to Calzaghe ustál a v sedmém kole otevřel řez nad Jonesovým levým okem. Bylo zřejmé, že Jones má potíže, protože mu krev zcela zhoršila zrak. Calzaghe i nadále dominoval a kontroloval průběh zápasu, což se odrazilo i na bodech a celkovému dojmu zápasu.
Zápas pokračoval až do konce dvanáctého kola, kdy všichni tři rozhodčí přisoudili Calzaghemu vítězství na body s výrazným rozdílem, každý bodoval zápas 118-109. Neoficiální skóre od novinářů, kteří sledovali zápas z ringside, se pohybovalo od 118-109 po 117-110 ve prospěch Calzagheho a tak Calzaghe profackoval další legendu, aby se stal legendou.
Calzaghe po zápase sdělil své pocity
„To byl pro mě velký zápas a jsem rád, že jsem se mohl představit před svými fanoušky. Chtěl jsem dokázat, že jsem na vrcholu. Je skvělé porazit tak legendárního boxera, jako je Roy Jones.“
„Roy je neuvěřitelný boxer a měl úžasnou kariéru. Měl jsem velký respekt k tomu, co dosáhl, ale dnes jsem měl na to, abych ho porazil. Jsem pyšný na to, jak jsem se dokázal přizpůsobit a udělat to, co jsem musel“
pokračoval legendární Joe.
Roy Jones si naopak stěžoval na cut, který mu prý pokazil výkon
„Zranění mi zkomplikovalo zápas. Když jsem měl problémy s viděním, bylo pro mě těžké soustředit se na to, co dělám. Calzaghe toho využil a držel mě pod tlakem.“
Jones uznal porážku a pochválil svého soupeře
„Byl jsem připraven, ale Calzaghe byl skutečně dobrý. Potkal jsem se s ním na jeho nejlepší úrovni a já jsem měl v některých okamžicích těžké časy. Musím uznat, že mě překvapil svou rychlostí a kombinacemi.“
Konec kariéry a osobní život
Joe Calzaghe ukončil svou profesionální boxerskou kariéru v roce 2008, po svém vítězství nad Royem Jonesem Jr. 8. listopadu v New Yorku. Tento zápas byl pro něj posledním a Calzaghe ho vyhrál na body, čímž si zajistil pozici jednoho z nejlepších borců své generace.
Calzaghe měl úspěšnou kariéru, během níž vyhrál všechny své zápasy (46-0) a získal tituly ve dvou váhových kategoriích (super střední a polotěžké váze). Cítil, že dosáhl všeho, co mohl a chtěl odejít na vrcholu.
Po letech boxování se začaly objevovat zdravotní problémy, včetně potíží s rukama, což je pro boxery běžné. Calzaghe chtěl chránit své zdraví a předejít dalším zraněním.
I když měl Calzaghe stále možnosti pro další zápasy, cítil, že už nemá dostatečnou motivaci pokračovat v kariéře. Uvědomil si, že chce odejít na vrcholu bez dalších rizik.
Po ukončení kariéry chtěl Calzaghe věnovat více času své rodině a osobnímu životu.
Calzaghe má několik dětí, syny Jacka a Dylana, z předchozího vztahu s modelkou a herečkou Joannou K. V roce 2013 se oženil s svou přítelkyní a bývalou osobní trenérkou, s níž mají spolu dvě děti, dceru a syna. Joe se snaží být aktivním a dobrým otcem a často sdílí momenty se svými dětmi na sociálních médiích.
Po ukončení boxerské kariéry v roce 2008 se Calzaghe věnoval různým aktivitám. Byl aktivní jako komentátor a analytik boxu pro různé sportovní kanály, což mu umožnilo sdílet své zkušenosti a odborné znalosti s fanoušky.
K roku 2024 je Joe Calzaghe stále aktivní v boxerské komunitě a občas se objevuje na různých boxerských akcích jako expert nebo moderátor. Také se zaměřuje na svou rodinu a osobní život, užívá si času se svými dětmi a manželkou.
V tomto článku jsme se věnovali legendě a muži který se stal jedním z pouhých patnácti světových šampionů, kteří dosud odešli do důchodu jako neporazitelní mistři světa.
Po jeho odchodu z ringu ho jeho kolega a přítel Ricky Hatton popsal jako „nejlepšího britského boxera, jakého jsme kdy měli.“
Calzaghe přiznal, že od ukončení boxerské kariéry užíval kokain a do dnes toho lituje.
Od května 2023 je Calzaghe podle BoxRec druhým nejlepším evropským boxerem všech dob, hned po Duiliovi Loiovi.
Tímto se s vámi pro dnešek loučím a budu se těšít na další díl, ve kterém bude další legenda.
